Právo být zapomenut – lze z internetu vymazat naše již publikované údaje?
Autor obsahu – Timea Miková
Mnoho z nás zná ten pocit, kdy se na internetu nachází něco, co tam už nechceme. Ať už jsme tam obsah přidali v minulosti, kdy jsme se o něco chtěli podělit, ale změnili jsme na to názor. Nebo se možná změnil náš pohled na ochranu soukromí. Dokonce, možná jsme to nebyli my, kdo příspěvek zveřejnil, ale přesto se nás bytostně týká.
Říká se, že co se jednou na internet dostane, zůstane tam už navěky. Musí to tak ale opravdu být? A chrání nás nějakým způsobem právo?
V takových případech nám pomůže termín „Právo být zapomenut“ (z ang. Right to be Forgotten).
Co je „Právo být zapomenut“?
Právo být zapomenut je právní opatření umožňující jednotlivcům v jistých případech požádat o vymazání svých osobních údajů z internetu nebo jiných databází. Většinou se jedná o stavy, kdy již tyto údaje nejsou potřebné nebo kdy uživatel odvolává svůj souhlas s jejich zpracováním.
Jde v podstatě o nařízení, které webovým prohlížečům a jiným subjektům uděluje povinnost odstranit z výsledků webového vyhledávání takové odkazy, které souvisejí se jménem osoby a odkazují na údaje již irelevantní, nepřesné nebo neadekvátní. Rovněž je brána v úvahu skutečnost, zda existuje veřejný zájem na tom, aby zůstaly tyto údaje ve vyhledávání i nadále dostupné .
Co se týče legislativy, toto právo je jedním z klíčových práv uživatelů podle GDPR (Obecného nařízení o ochraně osobních údajů). Právo na výmaz („právo být zapomenut“) vychází z článku číslo 17, ve kterém jsou blíže definovány důvody, které správce zavazují údaje vymazat. Stejně se zde však najdou i důvody, které správce z povinnosti vylučují.
Právo na zapomnění vs. Právo na svobodu projevu
Právo na zapomnění, resp. výmaz, versus právo na svobodu projevu. V tomto případě nám přicházejí do konfliktu dvě práva, která fungují souběžně. Jedním z výše zmíněných důvodů, které správce vyčleňují z povinnosti údaje vymazat je právě výkon práva na svobodu projevu a informace. Právo na svobodu projevu je jedním ze základních lidských práv zaručující jednotlivcům práva vyjadřovat své názory, informovat a vyhledávat či šířit informace bez zásahu nebo cenzury ze strany státu nebo jiných subjektů.
Jelikož je toto právo jedním ze základních aspektů svobodného a demokratického systému, nekontrolované mazání informací a následné oslabení svobodného přístupu k informacím tak můžeme vidět jasně negativní. Na druhé straně, jednotlivci jsou často značně ovlivněni přítomností jistých citlivých informací na internetu, které mohou mít dopad na jejich reputaci či osobní život.
V praxi to funguje asi tak, že pokud neexistuje legitimní důvod, proč by údaje, jejichž vymazání jste si vyžádali od prohlížeče, měly být vymazány, vaše žádost může být zamítnuta. Mechanismy posuzující misky vah možná nejsou dokonalé, ale tento princip není třeba zavrhnout. Je důležité hledat rovnováhu mezi oběma právy a vytvářet jasná pravidla, která umožní jednak ochranu svobody projevu, tak i respektující právo jednotlivců na ochranu osobních údajů a soukromí.
Soud se společností Google Spain a kde to celé vzniklo?
Abychom pochopili původ tohoto práva, podívejme se na jedno z nejznámějších soudních rozhodnutí, které se týká práva být zapomenut, a které zároveň pro podobné případy vytvořilo precedens.
Případ byl zahájen již v roce 2010, kdy Španělský občan Mario Costeja González podal žádost na Španělský národní úřad pro ochranu údajů (Agencia Española de Protección de Datos – AEPD). Žádal, aby společnost Google vymazala odkazy na webovou stránku obsahující informace o jeho finančních dluhech z dávné minulosti. Údaje v článcích byly neaktuální a i po letech se stále ukazovaly na prvních příčkách vyhledávání.
Tento případ se dostal až před Evropský soudní dvůr. Soud nařídil společnostem webových prohlížečů, jako je například Google, aby vytvořily mechanismus, který by umožňoval jednotlivcům žádat o vymazání určitých osobních údajů z prohlížení. A aby v případě, že jsou požadavky oprávněné, společnosti odstranily odkazy na již irelevantní soukromé informace.
Důležité je poznamenat, že toto rozhodnutí nepřikázalo povinnost vymazat údaje ze samotných článků, pouze z výsledků vyhledávání.
Streisand efekt
Teď si pojďme ukázat, proč je někdy lepší nechat věci tak, jak jsou. Streisand efekt popisuje situaci, kdy může hlasitá žaloba způsobit to nežádoucí a zaměřit tak na nás nechtěnou pozornost. Tento fenomén je pojmenován po americké celebritě Barbri Streisand, která v roce 2003 žalovala fotografa, který zveřejnil snímky jejího domu v Kalifornii.
Žaloba, kterou podala, aby uchránila své soukromí, způsobila opak jejího prvotního záměru. Kauza na herečku zaměřila mediální pozornost a snímky a diskuse o ní se šířily o to rychleji. Tento efekt zobrazuje paradox, kdy lidé, kteří se snaží utajit či odstranit veřejně přístupné fotografie či informace o sobě, ve skutečnosti riskují ještě větší ztrátu soukromí, než kdyby je na internetu nechali viset bez povšimnutí.
Jak vymazat údaje z internetu?
Obecně platí, že pokud chcete něco odstranit, nejúčinnější je začít od přímého zdroje. Tím ovšem v tomto případě není Google, ale jednotlivé stránky asociované s vaším jménem. Proto, pokud si přejete vymazat konkrétní obsah, musíte kontaktovat konkrétní stránku, která vám však nemusí vyhovět.
Jak již víme, výše zmíněná možnost – požádat o vymazání údajů – se nevztahuje na samotný pramen, jen na odkazy ve vyhledávání. Pokud však kdokoli zadá vaše jméno do webového prohlížeče, i žádost o vymazání odkazu vám může ochránit soukromí.
Mazání z prohlížeče Google
Proces mazání dat je náročnější, ale s trochou snahy můžete podat žádost o vymazání údajů i vy. Chcete-li odstranit údaje z prohlížeče Google, pro zjednodušení si můžete přečíst jeho vlastního průvodce pro právo být zapomenut zde.
Při vyplňování žádosti je třeba zadat konkrétní URL adresu, uvést důvod jako souvislost s vaší osobou, požadované heslo, jehož asociaci si přejete vymazat, a kontaktní e-mailovou adresu. Prohlížeč poté posoudí vaši žádost na základě různých kritérií.
Šance uspět je i v tomhle případě přímo úměrná naší snaze a proto je třeba učinit co nejvíce možných kroků. Jelikož důvod musí být skutečně opodstatněný, nemáme žádnou jistou záruku o tom, že naše údaje budou v bezpečí. Proto, pokud zveřejnění údajů můžeme nějak ovlivnit, je na ochranu vlastního soukromí velmi důležité myslet dopředu. 😉
